Legendy Klubu Dobrodruhů

(čt-od+pá-rá) Koření zadupané v mlze

Příběh o vůni, která se nedá smýt. Mezi bazáry, komíny a šeptanými obavami je město s vůní kardamomu — žhavé slunce, tiché krádeže a ruch, který se mísí s bezejmenným neklidem.

„Víš, co je zvláštní?“ řekl první obchodník a vyfoukl pomalý obláček kouře, který se líně rozplýval mezi lampami čajovny. „Poslední týdny se v přístavu ztrácí věci. Ne drahé — spíš takové ty obyčejné bedny, nářadí, pytle s obilím. Ale vždycky z míst, kde bys čekal největší ruch. Jako by si je někdo bral přímo před očima.“

Druhý obchodník si přisunul šálek blíž, vůně kardamomu se zvedla jako jemný závoj. „To jsem slyšel taky,“ přikývl. „A prý se to děje hlavně v noci. Jenže kdo by v noci něco nosil, když je přístav zavřený? A stráže tvrdí, že nic neviděly. Jen…“ Odmlčel se a potáhl z dýmky.
„Jen prý občas slyší zvuk, jako když se někde pod zemí něco pohne. Ale to může být cokoliv. Staré sklepy, vlhkost, kdo ví.“

„Sklepy,“ zopakoval první tiše. „To je ono. Náš Izmir snad stojí na prastarých vrstvách. Každý dům má pod sebou ještě jeden dům. A některé chodby… ty vedou hlouběji, než by měly. Jeden přístavní dělník říkal, že viděl prasklinu v dlažbě, která tam ráno nebyla. A večer zase zmizela.“

Druhý se pousmál, ale bylo v tom víc nervozity než humoru. „V tomhle městě se věci objevují a mizí odjakživa. Ale poslední dobou… je toho nějak moc. A lidi jsou unavení. Ne nemocní — jen takoví… zpomalení. Jako by se jim nechtělo vstávat. Jako by se jim lépe sedělo tady, u čaje, než tam venku, kde je práce.“

„Možná je to tím horkem,“ pokrčil rameny první. „Možná tím, že je léto dlouhé a noci krátké. Ale slyšel jsem, že i někteří řemeslníci se chovají divně. Jeden prý nechal přes noc běžet stroj, který se nikdy nemá nechávat bez dozoru. A ráno ho našli…“
Zaváhal.
„No, prý stál na jiném místě, než kde ho večer nechali.“

Druhý se naklonil blíž. „A to je přesně ono. Všechno se tváří normálně. Lidi pracují, lodě připlouvají, trhy jsou plné. Ale pod tím vším… něco se hýbe. Něco, co nechce být vidět. A já ti povím, příteli — když se v Izmiru začnou dít věci, které nikdo neviděl, ale všichni o nich mluví, je čas dávat si pozor víc než jindy.“

Oba chvíli mlčeli. Čajovnou prošel číšník, doplnil jim šálky, a sladká vůně kardamomu se znovu rozlila kolem. Venku bylo slyšet vzdálené dunění — možná bouře, možná výstřel z děla, nebo si jen starý sklad sedl o pár centimetrů níž.

„A závod?“ zeptal se první tiše, jako by se bál odpovědi.

Druhý se zadíval do kouře, který se kroutil jako had. „Závod bude,“ řekl nakonec. „Ale tentokrát… tentokrát bude město závodit s námi.“

Příběhy Impéria jsou systém jednoduchý na pravidla a navíc klade důraz spíše na vyprávění příběhu, než na hody kostkou. Hráčky a hráči tak společně tvoří unikátní děj, ve kterém nakonec všichni budou mít zapsaný svůj scénáristický otisk.

Příběhy Impéria používají odlehčený systém Fate, kde zůstaly převážně Aspekty, Dovednosti a jednoduché kostky. Vše podstatné bude vysvětleno před hrou i názorně během ní a bude k dispozici několik předpřipravených postav.

(čt-od+pá-rá) Nehoda? Nemyslím si!

Kdo stojí mimo reflektory a udržuje věci v chodu?

Noviny jsou plné zpráv o velké soutěži o cestě kolem světa.

Jen se hemží příběhy slavných závodníků, jejich historií, drby, rodokmeny, spekulacemi… a pak jste tu vy, neviditelní, ale bez kterých by to nefungovalo.

Parta pro všechno od oprav, zjišťování informací, zajišťování peněz a ehm… taky občas něco trochu nekalého. Ale teď zrovna asi něco udělala konkurence a je potřeba urgentně zjednat nápravu.

Příběhy Impéria jsou systém jednoduchý na pravidla a navíc klade důraz spíše na vyprávění příběhu, než na hody kostkou. Hráčky a hráči tak společně tvoří unikátní děj, ve kterém nakonec všichni budou mít zapsaný svůj scénáristický otisk.

Příběhy Impéria používají odlehčený systém Fate, kde zůstaly převážně Aspekty, Dovednosti a jednoduché kostky. Vše podstatné bude vysvětleno před hrou i názorně během ní a bude k dispozici několik předpřipravených postav.

(čt-od+pá-rá) Tajuplný ostrov

„Oceány: poslední neprobádaná hranice. Toto jest první plavba parolodi Enterprice.

Jejím posláním jest střežiti bezpečnost závodu kolem světa, chrániti posádky poutníků moří a bdíti nad poctivostí lidského soupeření.

Avšak tam, kde končí mapy admiralit a kde mlhy zakrývají dosud nepoznané končiny, čekají nové ostrovy, podivuhodná stvoření, zapomenuté civilizace i tajemství, jež neměla býti probuzena.

Toto jest příběh parního korábu USS Enterprice, mistrovského díla geniálního konstruktéra Julese Vernea. Rychlá, obratná a vybavená nejmodernějšími vynálezy své doby, křižuje oceány tam, kam se odvažují pouze blázni, dobrodruzi… a ti, kteří nemají na vybranou.

Nyní se Enterprice řítí závratnou rychlostí dvaceti uzlů do nebezpečných vod Sargasového moře. V okolí tajuplného ostrova Isla Nublar mizí beze stopy lodě i celé jejich posádky. Někteří hovoří o podivných tvorech z dávných věků, jiní o mlžných přízracích, které stoupají z moře za bezměsíčných nocí.

Příběhy Impéria jsou systém jednoduchý na pravidla a navíc klade důraz spíše na vyprávění příběhu, než na hody kostkou. Hráčky a hráči tak společně tvoří unikátní děj, ve kterém nakonec všichni budou mít zapsaný svůj scénáristický otisk.

Příběhy Impéria používají odlehčený systém Fate, kde zůstaly převážně Aspekty, Dovednosti a jednoduché kostky. Vše podstatné bude vysvětleno před hrou i názorně během ní a bude k dispozici několik předpřipravených postav.

(čt-ve+pá-od) Dvacet tisíc mil nad mořem

Cesta kolem světa je sice krásná věc, ale bez pořádnýho francouzáku a trochy skřetího potu nedoletí ani k průlivu La Manche.

„Jo, pár náfuků se dohodne, že si uspořádá cestu kolem světa. Dmou se pýchou, že zrovna oni závod vyhrajou. Přesně jako ti naši páni s tou svojí zatracenou létající věcí.

Ale já vám něco řeknu – kdo celou tu věc smontoval do posledního šroubku? My. Kdo drhne podlahu, když někdo hodí šavli? My. Kdo vleze do střev tý nadmutý bestie, aby kvůli jediné drobnosti rozdělal celý motor a kdo krmí tu nenažranou zvrácenost palivem? My a zase my!

No jo, ale když nás lákali, říkali, že to bude naplňující práce se zajímavým platovým ohodnocením, tak vzhůru!“

Staňte se členy skřetí údržbářské čety na nejambicióznějším letu století. Vaším úkolem nebude nic menšího než zajistit, aby ta hromada železa pod zadky vašich pánů nevybuchla. Že si někdo nahoře vylil drink na koberec? Utíkejte s hadrem. Že v motoru něco podezřele bouchá? Vlezte tam za provozu. Zatímco smetánka v salonku odpočítává míle a srká šampaňské, vy budete bojovat se vzpurnou technikou, nedostatkem náhradních dílů a panskými vrtochy.

Protože cesta kolem světa je sice krásná věc, ale bez pořádnýho francouzáku a trochy skřetího potu nedoletí ani k průlivu La Manche.

Příběhy Impéria jsou systém jednoduchý na pravidla a navíc klade důraz spíše na vyprávění příběhu, než na hody kostkou. Hráčky a hráči tak společně tvoří unikátní děj, ve kterém nakonec všichni budou mít zapsaný svůj scénáristický otisk.

Příběhy Impéria používají odlehčený systém Fate, kde zůstaly převážně Aspekty, Dovednosti a jednoduché kostky. Vše podstatné bude vysvětleno před hrou i názorně během ní a bude k dispozici několik předpřipravených postav.

(čt-ve+pá-od) Expres do Ogdenu

„Jestli ten most spadne ještě před svítáním, jsme vyřízení.“

Nathaniel Ashcroft odložil noviny a pohlédl z okna soukromého železničního vozu do temné krajiny Wyomingu. Lokomotiva pod nimi syčela párou a za okny ubíhala nekonečná pustina, přerušovaná jen občasným ohněm vzdálených táborů. V kupé panovalo ticho. Jen kola monotónně duněla po kolejích nové tratě vedoucí napříč územím, kam ještě před několika lety běloši téměř nevkročili.

„Další hlášení z Green River, pane,“ ozval se telegrafista a podal mu úzký proužek papíru.

Ashcroft si zprávu přečetl jen jednou.

PRACOVNÍ ČETA ZMIZELA. KOLEJE POŠKOZENY. MUŽI ODMÍTAJÍ POKRAČOVAT.

„Pověry,“ procedil mezi zuby železniční magnát Percival Moore sedící naproti. „Pár vystrašených dělníků a opilí stopaři.“

„Možná,“ odpověděl Ashcroft klidně. „Ale tři vlaky mají projet tím úsekem během příštích dvou dnů. A já odmítám vysvětlovat evropským novinářům doprovázejícím závodníky, proč nejmodernější americká železnice končí uprostřed pustiny.“

Venku náhle zaznělo dlouhé zahoukání lokomotivy. Příliš blízko.

Strojvedoucí prudce zabrzdil a souprava se otřásla. Lampy v kupé zablikaly. Někde vpředu se ozval křik.

Když Ashcroft otevřel dveře vozu, udeřil ho do tváře ledový noční vzduch. Na kolejích před vlakem ležely desítky bizoních lebek poskládaných do podivného kruhu.

A uprostřed něj stála stará lucerna.

Hořela.

(čt-ve+pá-od) Mrk

Liam McGregor sledoval ponuré kulisy zříceniny hradu Urquhart. Štíhlý trup parní corvety americké společnosti Wells Fargo se pohupoval na vlnách jezera Loch Ness.

Liam McGregor sledoval ponuré kulisy zříceniny hradu Urquhart.

Štíhlý trup parní corvety americké společnosti Wells Fargo se pohupoval na vlnách jezera Loch Ness. Hvězdy tu a tam probleskly mezi mraky a mlhavým oparem.

„Musíme se tu zdržovat kapitáne? Mohli jsme přece plout i v noci.“ Přistoupil k němu William Fargo.

„Pane Williame,“ utrousil kapitán, „řek´ sem vám, že pokud použijeme Caledonskej kanál, tak ušetříme dva dny. Vyplujeme ráno v pět a do Fort Augustus dorazíme mezi prvníma, beztak plavební komory nevotevřou dřív než ve vosum.“

„Ručíte mi za to, kapitáne. Pamatujte, co je v sázce. Naše společnost tento závod prostě vyhrát musí.“ Odtušil nervózně dobrodruh.

„No jo, porád,“ hlesl McGregor, „nerad bych tady na kanále plul nocí, nikdy nevíte s čim se tu potkáte. Na moři je to sranda, ale tady? Skočte si zatím do vsi pro whisky a v pět ráno vyplujeme.“

…

William Fargo přeběhl po můstku na molo a zmizel na břehu.

McGregor se opět zahleděl do tmy nad jezerem.

Když se tak koukáte do temnoty je to jako na moři. Jak když koukáte do hlubiny… Po čase si uvědomíte, že se hlubina kouká do vás. A jde jen o to, kdo dřív mrkne.

Mraky se na chvilku roztrhly a slabý svit měsíce dopadl na hladinu jezera. Větší stín právě mizel pod hladinu, vlny jako by obemkly protáhlý majestátný krk dračího těla. Kapitán si promnul oči. To zas bude noc…

Příběhy Impéria jsou systém jednoduchý na pravidla a navíc klade důraz spíše na vyprávění příběhu, než na hody kostkou. Hráčky a hráči tak společně tvoří unikátní děj, ve kterém nakonec všichni budou mít zapsaný svůj scénáristický otisk.

Příběhy Impéria používají odlehčený systém Fate, kde zůstaly převážně Aspekty, Dovednosti a jednoduché kostky. Vše podstatné bude vysvětleno před hrou i názorně během ní a bude k dispozici několik předpřipravených postav.

(pá-ve+so-od) Srdce na dlani

Závod kolem světa je v plném proudu! Stateční účastníci bojují s živly, časem i vlastním duchem, ale ti nejurputnější se nikdy nevzdají!

„Závod kolem světa je v plném proudu! Stateční účastníci bojují s živly, časem i vlastním duchem, ale ti nejurputnější se nikdy nevzdají! Kolik dní budou potřebovat ti nejrychlejší k tomu, aby se přihlásili na všech stanovištích, a skutečně objeli, obepluli či obletěli celý svět? Odhady našich odborníků se dočtete na straně tři.“

Jacques vztekle složil vystřižený novinový článek do kapsy.

„Jasně, a zase ani slovo o nás. My se tady dřeme, připravujeme stanoviště, dokonce pro ty, co zaplatili nejvíc, vybíráme nejlepší trasy, a nikdo po nás ani nevzdechne. Všechnu slávu shrábne vítěz a ostatní závodníci…“

„Nebreč pořád,“ odvětil Morrison a rozhlédl se okolo. Nehostinná džungle, kterou by měl znát skrz naskrz, se mu teď zdála cizí a snad i zlověstnější.

„Je to naše práce, zatraceně dobře placená, a s dobrou pojistkou. I kdybych tu měl zdechnout, a všechny peníze by dostala Marianne, pořád je to výhra, protože už nebude muset do konce života makat.“

„Problém je v tom, že jsou naplánovaný stanoviště, ale nikdo neřešil, kudy k nim povede nejkratší trasa,“ pokračoval Jacques v mudrování do Morrisonových zad.

„Tak to je snad logický, ne? Kdyby všude vedly silnice, nebyla by to výzva.“ Jacques byl neodbytný.

„Já to chápu, ale některý lidi vyjde tahle výzva zatraceně draho. Vzducholodě se zřítí, lodě se potopí při bouřích, konkrétně v týhle zatracený džungli nás může sežrat i pitomá kytka! Merde! A to ani nemluvim o posvátnejch územích, divoších a věcech, o kterých zatím nemáme ani páru!“

Morrison se přikrčil a tasil revolver. Snažil se přes Jacquesovo fňukání slyšet alespoň něco. Samozřejmě, že nikdo neřešil, kudy trasa povede. Smetánka se prostě rozhodla, že si udělá celosvětovou kratochvíli, a podmáslí ať si poradí. Co na tom, že při tom pár lidí umře?

Morrison si znovu prohlédl okolí. Byl jistý, že v téhle části džungle ještě nikdy nebyl. Značku, kterou udělali předevčírem, museli minout už před pár hodinami.

„Musíme se vrátit, Jacquesi,“ řekl, ale odpovědí mu bylo nezvyklé ticho.

Morrison zaklel a pomalu se otočil. Jeho parťák už na svém místě nestál. Morrison mohl začít odhadovat, která z věcí, o nichž Jacques mlel, ho dostala, ale rozhodl se místo toho vzít nohy na ramena. Do prvního svazku lián, který se podezřele pohnul, vypálil čtyři rány z revolveru, ale dál se nezdržoval.

Závod o jeho vlastní život byl v plném proudu…

Příběhy Impéria jsou systém jednoduchý na pravidla a navíc klade důraz spíše na vyprávění příběhu, než na hody kostkou. Hráčky a hráči tak společně tvoří unikátní děj, ve kterém nakonec všichni budou mít zapsaný svůj scénáristický otisk.

Příběhy Impéria používají odlehčený systém Fate, kde zůstaly převážně Aspekty, Dovednosti a jednoduché kostky. Vše podstatné bude vysvětleno před hrou i názorně během ní a bude k dispozici několik předpřipravených postav.

(pá-ve+so-od) Teplo domova

Danzig v polovině 19. století je město, kde se pruský řád potkává s baltskou poezií, a kde se mezi mlhou a párou občas mihne něco, co by tam být nemělo.

Magie tu není otevřená — je tichá, stará a zakořeněná. Je to magie přístavu, vody, mlhy, kovu a vzpomínek.

Místní část Závodu kolem světa má začít právě zde a co nevidět.

Ranní mlha se převaluje nad přístavem a okolní město se probouzí taktéž jen pomalu. Parní stroje se rozkašlávají, lodní sirény kňourají do šedého rozbřesku a první davy se trousí k zábranám. Všechno působí jako běžné ráno před velkou událostí — a přesto je ve vzduchu cosi těžko pojmenovatelného. Ne nepříjemného, jen… zvláštního. Možná jen nervozita před startem. Možná něco víc.

V kotlárnách a dílnách si dělníci stěžují na únavu. Někteří se drží u topenišť déle, než je zdrávo, jiní se mimo teplo chovají zpomaleně, jako by se jim nechtělo přemýšlet. V ošetřovně leží několik pacientů, kteří působí ospale, ale jinak jsou v pořádku. Lékaři mluví o přepracování, mistři směn o špatné životosprávě. Nic, co by stálo za pozornost — kdyby toho nebylo tolik najednou.

V hangáru závodního depa stojí nový automaton A-17 Percival. Měl být chloubou moderní techniky, ale poslední dny se chová podivně: občas se zapne sám, občas se posune o pár kroků, občas se zastaví a zůstane stát v tichu, jako by něco poslouchal. Něco, co slyší jen on. Stroj. Konstruktérka tvrdí, že jde o drobnou závadu. Ostatní si nejsou tak jistí.

A právě v tomhle okamžiku — kdy město ještě není úplně vzhůru a závodní horečka se teprve rozbíhá — přichází na scénu tým Klubu Dobrodruhů. Mají pomoci svému šampionovi, ale už první kroky po dlažbě přístavu naznačují, že dnešní den nebude jen o závodě. Některé věci se ztrácejí. Některé stroje se chovají zvláštně. A někteří lidé působí, jako by se probouzeli do jiného rána než všichni ostatní.

Příběhy Impéria jsou systém jednoduchý na pravidla a navíc klade důraz spíše na vyprávění příběhu, než na hody kostkou. Hráčky a hráči tak společně tvoří unikátní děj, ve kterém nakonec všichni budou mít zapsaný svůj scénáristický otisk.

Příběhy Impéria používají odlehčený systém Fate, kde zůstaly převážně Aspekty, Dovednosti a jednoduché kostky. Vše podstatné bude vysvětleno před hrou i názorně během ní a bude k dispozici několik předpřipravených postav.

(pá-ve+so-od) Zlaté písky Marakéše

Le Figaro: Francouzský triumf nad pouští! Závod kolem světa je v plném proudu!

"Naše chrabrá posádka vzducholodě La Triomphante úspěšně zdolala Saharu a přistála v Marakéši! Vše probíhá podle přísného harmonogramu. Technický doprovod odvádí bravurní práci a udržuje stroj v dokonalé kondici pro nadcházející, riskantní let přes Atlantik do Jižní Ameriky. Francouzská preciznost opět slaví úspěch a naši hrdinové mají situaci plně pod kontrolou!“

Colette s kamennou tváří zahodila čerstvé pařížské noviny do písku pod velkolepou konstrukcí vzducholodi, ale v jejím pohledu se zrcadlilo čiré rozlícení. „Plně pod kontrolou! Slyšíš to, Pierre? Prý francouzská preciznost!“

Pierre ani nevzhlédl od promazávání hřídele motoru, ze kterého sálalo marocké horko. „Noviny musí uklidnit investory doma v Paříži, šéfe. Co byste tam chtěla číst? Že se nám peče motor a zítra máme letět nad oceán?“

„To ne, ale tohle jsou čiré nesmysly,“ zvýšila hlas Colette a rozohněně se dívala k hlučnému tržišti, které začínalo hned za provizorním kotvištěm. „O tom, že hlavní navigátor celé expedice zmizel beze stopy, tam nenapíšou ani řádek. Bez něj jsme v Jižní Americe mrtví. Skončíme někde v mracích nad Andami a už nás nikdy nikdo nenajde, a o trofeji za vyhraný závod si můžeme maximálně tak nechát zdát.„

“Pierre konečně odložil klíč a utřel si zašpiněné ruce do hadru. Pohled mu sklouzl k hradbám starého města. „Naposledy ho viděli v Souk de Bijoutiers. Prý tam sháněl nějaký starý navigační přístroj od místních překupníků se šperky. Od té doby jako by se po něm slehla zem. V těch uličkách tě ztratí i vlastní stín.“

„Merde! To město je jako labyrint,“ ulevila si Colette a otřela si pot z čela. „Pochybuju, že by klenotníci mohli mít nějaký cenný starý navigační přístroj, beztak tam Driss šel schánět nějakou marockou cetku pro tu jeho Claire. Já si ho poddám až ho najdeme. Kapitán zuří, mechanici šílí, čas neúprosně utíká a my musíme předstírat, že je všechno v naprostém pořádku. Potřebujeme prohledat každou zapadlou uličku toho proklatého tržiště, hned teď!“

Pierre si povzdechl, rozhlédl se po prázdné palubě a zavrtěl hlavou. „No jo, jenže kde jsou sakra naši kadeti, když je člověk nejvíc potřebuje?!“